Záměrem této webové stránky je poskytnout přepisy kázání zdarma a videokázání pastorům a misionářům na celém světě, zvláště ve Třetím světě, kde je velmi málo teologických seminářů nebo biblických škol, pokud jsou vůbec nějaké.

Přepisy těchto kázání a videa se nyní objevují ve 1 500 000 počítačích ve 221 zemích každý rok na www.sermonsfortheworld.com. Stovky dalších sledují videa na YouTube, ale brzy opustí YouTube, protože každé video kázání je nasměruje na naši webovou stránku. YouTube vede lidi na naši webovou stránku. Přepisy kázání jsou postoupeny ve 46 jazycích do 120 000 počítačů každý měsíc. Přepisy kázání nejsou chráněny autorskými právy, takže kazatelé je mohou použít bez našeho svolení. Prosím klikněte zde, ať se dozvíte, jak můžete uskutečnit měsíční příspěvek, abyste nám pomohli v tomto velkém díle kázání evangelia celému světu.

Kdykoliv píšete Dr. Hymersovi, tak mu vždy dejte vědět, ve které zemi žijete, jinak Vám nemůže odpovědět. Email Dr. Hymerse je rlhymersjr@sbcglobal.net.

Náš text mluví o Ježíši jak se modlí v zahradě Getsemane noc předtím, než byl ukřižován. Byl pod velkým tlakem, když naše hříchy tam na Něj byly naloženy, aby je dalšího dne nesl na kříž za nás, na svém těle. Evangelium Lukáše nám říká:

“Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě horlivěji: jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve” (Lukáš 22:44).

Kristus se ten večer modlil “v agónii”. Náš text říká, že On “přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb.” Ježíšova modlitba byla plná emocí a pocitů, silného pláče a slz. Dnes večer chci mluvit o emocích a pocitech v modlitbě.

+ + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + +

NAŠE KÁZÁNÍ JSOU NYNÍ DOSTUPNÁ
NA VAŠEM MOBILNÍM TELEFONU.
JDĚTE NA WWW.SERMONSFORTHEWORLD.COM.
KLIKNĚTE NA ZELENÉ TLAČÍTKO SE SLOVEM “APKA”.
SLEDUJTE POKYNY, KTERÉ NÁSLEDUJÍ.

+ + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + +

I. Za prvé – falešná modlitba s pocity.

Mnozí letniční a charismatici si myslí, že řvaní a pláč, emoce a pocity jsou podstatné části modlitby. Myslí si, že výkřiky a pláč znamenají, že Duch svatý je v modlitbě a pokud zde není třesení a řvaní, tak zde není Duch svatý. Říkají to nejen o modlitbě, ale i o způsobu, jak lidé reagují, když zpívají, když slyší kázání a když dělají všechno ostatní, co se v církvi děje. Ale mýlí se. Emoce sama o sobě nic neznamená. Může to odvést od modlitby. Může to být dokonce démonické.

Dovolte mi dát příklad z Bible o falešných emocích v modlitbě. Elijáš konfrontoval Baalovy proroky. Řekl jim, aby strávili den tím, že budou volat k Baalovi, zatímco on se bude modlit k Bohu Izraele. Bůh, který by odpověděl ohněm by ukázal, že on je skutečným Bohem. Baalovi proroci byli ve svých modlitbách divocí a emocionální. V mnoha církvích by to i v dnešní době vypadalo dobře! Oni “od rána až do poledne vzývali Baalovo jméno a říkali: Baale, odpověz nám! Neozval se však nikdo, nikdo neodpověděl. A poskakovali u zhotoveného oltáře” (I. Královská 18:26). Odpoledne “volali co nejhlasitěji a zasazovali si podle svého obyčeje rány meči a oštěpy, až je polévala krev” (I. Královská 18:28). Ale “neozval se však nikdo, nikdo neodpověděl” (I. Královská 18:29). Potom se Elijáš modlil jednoduchou modlitbu k Bohu a Bůh seslal z nebe oheň. Démonické emoce, skákání nahoru a dolů, řvaní a pláč a všechno to další nedělali ti falešní proroci dobře. Pocit sám o sobě nic neznamená.

Mnohokrát jsem viděl emoci samu pro sebe. Nikdy to neudělalo nic dobrého. Jednou jsem dělal poradenství děvčeti v poradenské místnosti a zkoušel jsem ji vést ke Kristu. Pořád plakala a třásla se. Nepřestala, když jsem ji požádal. Řekla, že plakala kvůli svým hříchům, ale nikdy se neposunula od tohoto pláče k Ježíši. Nikdy nezacílila svoji pozornost ke Kristu. Nikdy nebyla zachráněna. Později odešla z církve a odešla do života hlubokého hříchu.

Někteří lidé jsou velmi emocionální. Zlomí se a pláčí kvůli všemu. Vzpomínám si na jinou dívku, která právě toto dělala. Nebylo to jen po kázání, nebo když jí bylo poskytováno poradenství ohledně důvěry v Krista. Bylo to úplně kdykoliv. Propukla do slz a pláče. Nemohla soustředit svoji mysl na Krista, nebo na církev, nebo na Bibli. Jednoho dne se cítila smutná. Následovala své pocity a odešla z církve. Nikdy jsem ji znovu neviděl.

Pláč a řev neznamená nic “skutečného.” Nedělá to modlitbu skutečnou. To, že zkoušíš sám sebe přimět k pláči nebo řvaní, nic neudělá. Když se modlíš, přemýšlej, za co se modlíš. Můžeš se modlit se slzami nebo bez nich. Ježíš ukázal emoce v zahradě Getsemane. Modlil se “s bolestným voláním a slzami.” Ale to nebyl pláč jen pro pláč. Jeho slzy neučinily tu modlitbu dobrou. Jeho slzy pramenily z Jeho modlitby. Povstaly z Jeho modlitby. Volal k Bohu ve svém utrpení, ve svém tlaku a bolesti, když na Něj byl naložen hřích celé lidské rasy. Jeho pláč vyšel z Jeho vážnosti, Jeho obav, Jeho potřeb, Jeho břemen, Jeho utrpení. A tak je to i s tebou. Neplač, jen abys plakal. Neplánuj plakat nebo nepřipravuj se na pláč. Jen se modli. Bůh tě může vést k tomu, abys plakal, nebo také nemusí, ale každopádně to bude skutečná modlitba.

II. Za druhé - falešná modlitba bez pocitů.

Velká část toho, co se dnes nazývá “modlitbou” není vůbec modlitba. Je to jen něco, co řekne člověk, nikoliv skutečná modlitba k Bohu. Jsou to slova, která dobře znějí, která znějí nábožensky, ale jsou jen formalitou, bez významu, bez obrácení se k Bohu a žádání Jej o něco.

Byl jsem u mnoha promocí. Na začátku promoce je něco, co se nazývá “vzývání.” Je to pokládáno za modlitbu, ale není to modlitba. Dotyčný člověk vysloví několik vět a přeje si, aby promoce byla dobrá a aby studenti měli dobré životy. Ale nikdo neočekává, že Bůh odpoví a vlastně udělá cokoliv nebo něco změní – v neposlední řadě to neočekává ani ten člověk, který se “modlí.” V takovém vzývání nikdy není žádný pocit nebo výraz srdce.

Jednou jsem navštívil Washington, D.C., hlavní město našeho národa. Tam jsem šel do národní katedrály. Právě zemřel president Reagan a oni se připravovali řídit jeho pohřeb. Tam jsem slyšel episkopálního kněze říct slova “modlitby.” Ale on se vůbec nemodlil. Četl slova z knihy. To bylo vše. Nežádal Boha, aby cokoliv udělal. Neočekával žádnou odpověď. On jen říkal slova, protože to se od něj čekalo. Nebyl tam žádný pocit ze srdce.

Ježíš mluvil o farizejích, kteří se šli do chrámu modlit. Ten člověk řekl: “Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám” (Lukáš 18:11, 12). Vůbec se nemodlil. Nežádal Boha o nic. Místo toho říkal, jak dobrý je. Kristus řekl, že se ten člověk modlil “sám u sebe” (Lukáš 18:11). Neukázal pocity. Nemodlil se ze srdce.

Kristus pokáral farizeje za jejich falešné modlitby. Řekl: “Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Vyjídáte domy vdov pod záminkou dlouhých modliteb” (Matouš 23:14). Modlili se dlouhé modlitby, aby ukázali jak jsou svatí. Ale to co skutečně chtěli, bylo vzít domy a peníze od starých žen. Tak jednoduché to bylo. Pocit, který ukázali, byl jen vnější klam, aby vypadali dobře. Nemodlili se ze srdce. Jejich srdce nebyla čestná.

Můžeš říci: “Já nejsem jako oni.” Ale nemodlíš se falešně - jen tak, že mluvíš slova? Já jsem to dělal. Ve svém soukromém modlitebním čase jen zmíníš ty lidi a ty věci, za které se modlíš, aniž bys o nich přemýšlel, aniž bys skutečně žádal Boha o odpověď. Dělal jsi to na modlitebních setkáních v církvi? Já jsem to dělal. Modlil jsi se, protože se očekávalo, že se budeš něco modlit – protože na tebe přišla řada v modlitbě? Jsi rád, když je po setkání a už se nemusíš modlit. To nebyla skutečná modlitba. Bylo to jen něco, čím jsi prošel. Snažil jsi se “dobře modlit” abys učinil dojem na někoho jiného? Znám někoho, kdo dopředu plánoval svoji modlitbu. Nebyla to skutečně modlitba, byl to proslov. Já říkám: “Neplánuj své modlitby, modli se za ně!” Před modlitebním setkáním strav několik minut tím, že požádáš Boha, aby ti pomohl se modlit. A když se modlíš na setkání nebo sám pro sebe, tak přemýšlej za co se modlíš. Přemýšlej o tom, jak špatná je situace, pokud Bůh nepomůže. Přemýšlej o tom, jak moc potřebuješ Boží odpověď. Půst pomůže tvým modlitbám, protože to zaměřuje tvoji pozornost a ukazuje Bohu, že to myslíš vážně. Ve své modlitbě se obrať k Bohu a pros Jej, aby ti dal, o co žádáš. Můžeš docela dobře plakat s pocitem. Nezastavuj sebe sama. Bůh tě k tomu pohnul. Někdy možná nebudeš plakat. Nenuť sám sebe plakat. Modlitba není dobrá, protože je v ní pláč – a není dobrá, protože v ní není pláč. Modlitba je dobrá, když je v ní Bůh!

III. Za třetí – skutečná modlitba s pocitem a bez pocitu.

Náš text říká, že Kristus se modlil v zahradě “s bolestným voláním a slzami.” Ale někdy skutečná modlitba, která dostává odpověď se děje s malým nebo žádným pocitem. Řekl jsem vám, jak Baalovi proroci se modlili ke svým falešným bohům. Nyní mi dovolte vám říci, jak se modlil Elijáš. Řekl:

“Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, ať se dnes pozná, že ty jsi Bůh v Izraeli a já tvůj služebník a že jsem učinil všechny tyto věci podle tvého slova. Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh” (I. Královská 18:36, 37).

Není zaznamenáno, že by Elijáš plakal. Není zaznamenáno, že by skákal nahoru a dolů. On jistě nerazil cestu sám sobě! On se jen modlil vážnou modlitbu k Bohu. On žádal Boha, aby ukázal lidem, že je skutečným Bohem. A Bůh odpověděl na tuto modlitbu a poslal oheň z nebe, aby spálil Elijášovu oběť. Lidé řekli: “Jen Hospodin je Bůh; jen Hospodin je Bůh” (I. Královská 18:39). Elijášova vážná modlitba bez známek emocí stojí v protikladu k divokosti Baalových proroků. Skutečná modlitba nepotřebuje mít pocit. Potřebuje to mít Boha!

Ale většinou pocit a dokonce i slzy, provázejí skutečnou modlitbu. Pokud cítíš svoji potřebu, je to jen přirozené pro tebe mít pocit. Můžeš volat k Bohu s vášní, naléhavostí a pláčem. Můžeš být zlomen a volat k Němu v slzách. Čas od času Bible spojuje slzy a modlitbu. Žalmista se modlil: “Hospodine, vyslyš mou modlitbu, přej mi sluchu, když o pomoc volám, nebuď k mému pláči” hluchý (Žalm 39:12).

Král Chizkijáš smrtelně onemocněl. Chizkijáš se modlil k Bohu. Jak se modlil? Bible říká: “A Chizkijáš se dal do velikého pláče” (II. Královská 20:3). Samozřejmě plakal. Měl zemřít. Hluboce plakal. Ve svých modlitbách naříkal. Pak přišlo k proroku Izajášovi Hospodinovo slovo. Izajáš řekl: “Vrať se a vyřiď Chizkijášovi, vévodovi mého lidu: Toto praví panovník Hospodin, Bůh Davida, tvého otce: Vyslyšel jsem tvou modlitbu, viděl jsem tvé slzy. Hle, uzdravím tě” (II. Královská 20:5). “Viděl jsem tvé slzy.” Bůh viděl a cítil slzy Chizkijášovy bezmocné, žadonící modlitby. A Bůh odpověděl a zachránil králův život.

V Novém zákoně přišel člověk k Ježíši. Jeho syn byl posedlý démonem. Kristus se jej zeptal, zda věří, že jeho syn může být uzdraven. “Chlapcův otec rychle vykřikl: “Věřím, pomoz mé nedověře” (Marek 9:24). Ježíš z toho chlapce vyhnal démona. Často je tento oddíl užíván, aby ukázal, že i ten, kdo je slabý ve víře může dostat odpověď. “Pomoz mé nedověře.” Ale ten oddíl také říká, že ten otec “vykřikl” a mluvil ke Kristu “v slzách.” Tento člověk nebyl jeden z učedníků. On nebyl ani obráceným člověkem. On byl jen “jeden ze zástupu,” jen člověk v davu (Marek 9:17). Ale on přivedl svého syna k Ježíši a zvolal k Němu se slzami.

Proč ten muž vykřikl k Ježíši v slzách? On nebyl modlitební bojovník. Nebyl dokonce ani spasený. Bylo pro něj přirozené mluvit ke Kristu tímto způsobem, protože měl svoji vlastní zoufalou potřebu. Jeho syn byl posedlý démonem a nebyla možnost osvobodit jej bez Ježíše. Ten muž se nerozhodl plakat. Z jeho potřeby, z jeho zoufalství, vyšly jeho slzy. Pociťovaná potřeba, pocit zoufalství a beznaděje často vede k pláči a slzám. On mluvil ve skutečné modlitbě - s pocity.

A to nás vede zpět k našemu textu. Kristus se modlil v zahradě “s bolestným voláním a slzami.” On nebyl uplakané miminko. On nebyl emocionální děvče, které pláče kvůli všemu. On byl dospělým mužem, bylo mu přes třicet let. Proč plakal? Protože byl pohnut ve svém srdci. On cítil hřích každého muže a ženy, který byl na Něj vložen. Přemýšlel o hrozném utrpení, které musí další den snést na kříži, jinak by nikdo nemohl být spasen. Přesto tíha lidského hříchu Jej téměř zabila. Bez Boží milosti by ten večer zemřel v zahradě a nikdy se nedostal na kříž. Kristus byl přemožen ve Svém srdci. A tak se modlil “s bolestným voláním a slzami.” V té situaci to bylo normální a přirozené. Bylo by překvapující, kdyby On se nemodlil s pocitem. Ježíš se modlil “s bolestným voláním a slzami.” A náš text nám říká, že On “byl vyslyšen.” Bůh odpověděl na Jeho modlitbu a udržel Jej naživu, aby šel další den na kříž. Bůh odpověděl na Jeho “bolestné volání a slzy.”

Křesťane, ptám se tě: “Modlíš se s bolestným voláním a slzami?” Nemluvím o každé modlitbě, kterou vyslovíš. Ale znovu se tě ptám: “Modlíš se někdy s pláčem a slzami?” Já se tak modlím, ne ale tak často jak bych měl. Modlíš se někdy s břemenem potřeby vyžádat si od Boha odpověď – někdy s pláčem a slzami? Pokud to nikdy neděláš, nemáš dobrý modlitební život. Pokud to děláš tímto způsobem, nepřestávej se modlit a čekej, až se tvé modlitby zlepší. To není to, co Bůh chce. Ale modli se k Bohu, aby ti dal přesvědčení o tvé potřebě, a pak se budeš modlit s pocitem. Pokud se postíš, kdykoliv budeš hladovět, přemýšlej, za co a jak se modlíš. Obrať se k Bohu a modli se.

Někteří z vás jste ztraceni. Nedůvěřovali jste Ježíši. Ptám se vás: “Cítíte svůj hřích s pláčem a slzami – přinejmenším někdy?” Máte nějaké usvědčení ze svého hříchu? Pláč není cílem – cílem je Ježíš. Důvěřuj Mu, ať pláčeš nebo nikoliv. Ale já říkám, “Cítíte nějaký smutek ze hříchu ve svém srdci?” Měli byste, protože vaše srdce je “nejúskočnější ze všeho” (Jeremjáš 17:9). Modli se k Bohu, aby ti ukázal hrozný hřích tvého srdce. Pak se modli, aby tě Bůh táhl ke Kristu.

Ježíš je odpovědí na tvoji potřebu. On je řešením a platbou za tvůj hřích. On zemřel na kříži, aby zaplatil za každý hřích, dokonce i za hřích tvého srdce. On prolil Svoji krev, aby přikryl tvůj hřích a navždy jej smyl. On vstal z mrtvých, aby porazil smrt životem, nejen pro Něj, ale také pro tebe. Pokud budeš důvěřovat Ježíši, budeš navždy spasen. Pokud bys rád s námi mluvil o důvěře v Krista, prosím přijď a posaď se do prvních dvou řad. Amen.

(KONEC KÁZÁNÍ)
Můžeš číst každý týden kázání Dr. Hymerse na internetu
na www.sermonsfortheworld.com.
Klikněte na “Kázání v češtině.”

Tyto přepisy kázání nejsou chráněny autorskými právy. Můžeš je použít bez povolení Dr. Hymerse.
Avšak všechna video poselství Dr. Hymerse a všechna další kázání na videu z naší
církve jsou chráněna autorskými právy a mohou být použita jen s povolením.

Sólo zpívané před kázáním panem Jackem Ngannem:
“Teach Me to Pray” (od Albert S. Reitz, 1879-1966).