Záměrem této webové stránky je poskytnout přepisy kázání zdarma a videokázání pastorům a misionářům na celém světě, zvláště ve Třetím světě, kde je velmi málo teologických seminářů nebo biblických škol, pokud jsou vůbec nějaké.

Přepisy těchto kázání a videa se nyní objevují ve 1 500 000 počítačích ve 221 zemích každý rok na www.sermonsfortheworld.com. Stovky dalších sledují videa na YouTube, ale brzy opustí YouTube, protože každé video kázání je nasměruje na naši webovou stránku. YouTube vede lidi na naši webovou stránku. Přepisy kázání jsou postoupeny ve 46 jazycích do 120 000 počítačů každý měsíc. Přepisy kázání nejsou chráněny autorskými právy, takže kazatelé je mohou použít bez našeho svolení. Prosím klikněte zde, ať se dozvíte, jak můžete uskutečnit měsíční příspěvek, abyste nám pomohli v tomto velkém díle kázání evangelia celému světu.

Kdykoliv píšete Dr. Hymersovi, tak mu vždy dejte vědět, ve které zemi žijete, jinak Vám nemůže odpovědět. Email Dr. Hymerse je rlhymersjr@sbcglobal.net.

Přední psycholog napsal knihu, která uvádí 288 strachů, strachů, které lidé zakouší v životě – 288 z nich! Mezi šest nejběžnějších strachů patří strachy z odmítnutí, strachy ze smrti, strachy z věku, strachy z chudoby, strachy z nemoci a strachy z kritiky. Ten psycholog potom řekl: “Strach z odmítnutí je největším ze všech strachů. Strach z odmítnutí je silnější než strach ze smrti!” Přemýšlej o tom! Lidé by raději zemřeli, než aby byli odmítnuti!

Dr. Christopher Cagan mě pravděpodobně zná lépe než jakýkoliv jiný člověk. Řekl: “Dr. Hymers nevyrůstal v normální rodině. Kdyby vyrůstal, tak by byl otevřenější a společenštější. Ale všechna ta hnací síla a odmítnutí jej přeměnila na většího introverta – člověka, který se dívá vnitřně. Možná o něm nepřemýšlíte jako o introvertovi, protože káže dobře. Ale uvnitř je citlivým člověkem, vědomým si své vlastní slabosti.” Dr. Cagan měl pravdu. Mohu být v davu šťastných lidí a užívat si jejich společnost, když najednou se změní moje nálada a já cítím existenční úzkost a bolest z osamělosti a odmítnutí a deprese. Jediný čas, kdy necítím odmítnutí je, když jsem sám, nebo když cítím Boží přítomnost.

Doby, kdy jsem se skutečně cítil v církvi doma, byly doby probuzení – když Bůh byl tak skutečný, že zabral místo mých pocitů odmítnutí a osamocenosti.

Proto rozumím tak dobře, jak se cítí mladí lidé, když přijdou do církve. My jim nabídneme přijetí a lásku. Ale poté co přijdou, v několika minutách si myslíme, že jsou “vtaženi.” Myslíme si, že teď už jsou v pořádku. Ale oni se brzy cítí tak přehlíženi a odmítáni, jak se cítili předtím, než přišli. Jen ti, kteří jsou schopni to zvládnout bez pociťování přijetí, zůstávají. Zůstávají tak, jako jsem zůstal já. I když jsem se cítil odmítnut, zůstal jsem v církvi, protože nebylo kam jinam jít. Byl jsem samotářem, ale přinejmenším bylo v církvi hodně lidí. Tak jsem předstíral, že se cítím přijatý, i když jsem uvnitř pociťoval bolest a cítil se odmítnut. O nedělních večerech, když jsem přišel domů, tak pocit odmítnutí byl skoro zdrcující. Když jsem řídil k domovu, tak prošla mojí myslí slova oblíbené písně: “Opět osamocený, ovšem.”

Mladý člověk v církvi hledá přijetí a lásku, ale zatím nalézá jen chlad a odmítnutí. Téměř všichni mladí lidé, kteří odcházejí z církve to dělají proto, že církev selhala v tom, aby poskytla to, co je zaslíbeno. Zpíváme:

Vejdi do církve a jez,
milý spolek nalezneš.
Toť pohoštění
zasednout k jezení.

Slyší nás to zpívat a cítí se cynicky. Vytvoří si k církvi posměšný postoj. Mají cynický úsměv na své tváři, protože vědí, že my lžeme o “sladkém společenství.” Oni necítí “sladké společenství, když se posadíme k jídlu.” Myslí si: “tito lidé mluví o ‘sladkém společenství’ ale oni to necítí. Dokonce ani Dr. Hymers to necítí.” Takže odcházejí do světa. Jdou zpět do světa, protože to nevypadá o nic hůře než církev. A přinejmenším svět nelže o “sladkém společenství.” Přinejmenším ve světě můžeš najít přítele, který tě přijímá. Něco, co jsi nikdy nenašel v církvi. Zde všechno, co jsi našel, bylo pokrytectví, chlad a odmítnutí.

Co nás odvádí od toho, abychom měli v církvi křesťanskou lásku? Je to strach, který nás okrade o skutečnou křesťanskou lásku. Co si o mně budou všichni myslet? Co o mně budou říkat? Co kdyby mě opravdu znali? Co kdyby opravdu věděli, co jsem si myslel nebo jak jsem se cítil? Odmítli by mě – to by udělali! A strach z odmítnutí je největším strachem ze všech – větší než strach ze smrti! Větší než strach z nemoci. Větší než jakýkoliv jiný strach v celém širokém světě!

Básník Robert Frost to dokonale vyjádřil. Jeho báseň se nazývá “Zjevení.”

Tvoříme si pro sebe oddělená místa
Za ohnivými slovy, co dráždí a umí pohrdat.
Ale ouha, srdce jsou nejistá,
dokud nás někdo nenajde mimo stát.

’Pak je nám to líto, když žádá si to den
(Či snad můžeme říct) když konec náš.
To mluvíš skutečně a k povzbuzení jen,
hlavně ať od přítele pochopení máš.

Tak všichni stejně, jak hravá nemluvňata,
tak v skrytu hledající, kdo od Boha vzdálen je,
i ten, kdo moc dobře skrýt se nejdál chvátá,
musí mluvit a říci nám, kde je.
   (“Revelation” od Robert Frost, 1874-1963).

A to nás přivádí k našemu textu.

“Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce” (I. Janova 4:18).

Jak překonáme strach z odmítnutí? Dokonalou lásku! Ale jak dostaneme “dokonalou” lásku? Nikoliv tím, že říkáme “Miluji tě! Miluji tě!” Podívejte se na I. Janova 3:18, “Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem.” Jak to děláme? Není to jednoduché. Bojíme se to udělat. Mohli bychom být odmítnuti!!! Ale musíme to udělat, pokud opravdu a pravdivě chceme probuzení. Musíme nutit sami sebe to udělat. “Mluvíme doslovně, abychom inspirovali porozumění přítele.” “Tak všichni, kdo schovávají [sebe sama] příliš dobře, musí mluvit a říci nám, kde jsou.” To je to zjevení, které musíme mít, pokud skutečně chceme probuzení! Prosím čtěte I. Janova 1:9 a 10. Při čtení se postavte.

“Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. Říkáme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není” (I. Janova 1:9, 10).

Posaďte se prosím. Vyznávání našich hříchů je klíčem k probuzení. Když jsme zhřešili proti Bohu, stačí vyznat Mu v slzách svoje hříchy. Nejen ve slovech, ale v slzách, tak jak to dělají v Číně, tak jak to dělají ve všech skutečných probuzeních. Brian Edwards správně řekl: “Neexistuje taková věc, jako probuzení bez slz usvědčení” (Revival, p. 115). A opět řekl: “Neexistuje probuzení bez hlubokého, nepohodlného a pokořujícího usvědčení z hříchu” (p. 116). “Důvodem pro hluboké usvědčení je to, aby lidé cítili svůj hřích a nenáviděli jej” (p. 122). Usvědčení z hříchu je klíčem k probuzení! Pokud jsme zhřešili proti Bohu, můžeme to vyznat Bohu v slzách a On nás “očistí od každé nepravosti.” Postavte se a zpívejte: “Bože, zkoumej mě.”

“Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce:
zkoušej mě, ty znáš můj neklid:
hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení,
A po cestě věčnosti mě veď.”
   (Psalm 139:23, 24).

Posaďte se prosím. Nikdy jsme neměli plné probuzení, protože jsme vždy udělali “sami sebe odloučeným místem za slovy světla, která provokují a ignorují (vysmívají se, ušklíbají se, zesměšňují, žertují).”

A, za druhé, my musíme jít hlouběji. Otočte na Jakuba 5:16. Prosím při čtení se postavte.

“Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni” (Jakub 5:16).

Posaďte se prosím. Matthew Henry řekl:

Vyznání, které je zde požadováno je vyznání křesťanů jeden druhému... Vyznání je nutné k našemu smíření s těmi, kdo jsou s námi v rozporu, a to, když si můžeme vzájemně pomoci modlitbami, cílenými za získání odpuštění hříchů všech zúčastněných a získání síly jim vzdorovat. Ti, kteří si navzájem vyznávají hříchy jeden druhému, by se měli i společně modlit za sebe navzájem.

Komentář Applied New Testament Commentary podává tuto myšlenku na Jakuba 5:16,

Mít pravdivé společenství znamená, že si navzájem vyznáváme své hříchy. Když to děláme, měli bychom dostat duchovní uzdravení. Nesmíme před sebou navzájem skrývat věci.

Každý křesťan se dopouští chyb vůči ostatním. Kvůli naší zděděné sobeckosti všichni nakonec upadáme ve svojí lásce jeden ke druhému. Někdo v církvi ti řekne nemilé slovo, nebo o tobě řekne nemilé slovo. Vypadá to, že nikdo se o tebe nezajímá. Někdo neocenil práci, kterou děláš pro Hospodina. Někdo udělal něco, aby tě zneklidnil. Někdo zranil tvé pocity. Nemusíme skrývat své chyby jeden před druhým. Mít Boží přítomnost je velmi cenná věc. Přidržování se našich zranění a pocitů křivdy nás zastavuje od milování jeden druhého. “Často toto hluboké usvědčení z hříchu vede k otevřenému a veřejnému vyznání...kde špatné vztahy [jsou] napravovány...před slávou a radostí je usvědčení, a to začíná Božími lidmi. Jsou tam slzy a zbožný zármutek. Jsou tam špatné věci, které je třeba napravit, tajné věci, nejodlehlejší od očí člověka, které mají být odhozeny a špatné vztahy, které mají být otevřeně opraveny. Pokud nejsme připraveni to [udělat], tak jsme se raději neměli modlit za probuzení. Probuzení není míněno pro zabavení církve, ale pro její očištění. Dnes máme nesvatou církev, protože křesťané necítí hřích a [nevyznávají to jeden druhému v slzách]” (Edwards, Revival, pp. 119, 120).

Nemůžeme se radovat ve svých srdcích, dokud nevyznáme své hříchy jeden druhému v slzách. Toto se děje opakovaně v Číně. Proč ne v naší církvi? Jsme příliš pyšní na to, abychom vyznali své chyby. Obáváme se toho, co si budou druzí myslet. Ďábel používá tento strach, aby nás zastavil od vyznávání. Ďábel ví, že nás může držet od radosti z probuzení tím, že v nás způsobí obavu z toho, co o nás druzí řeknou. Ďábel ví, že tím, že v nás způsobí obavu, ponechá naši církev ve slabosti a nedostatku. Strach z toho, co si druzí budou myslet, nás zastavuje od vyznávání a uzdravení našich duší. Izajáš řekl: “Proč se tedy bojíš člověka, jenž umírá...zapomínáš na Hospodina, který tě učinil” (Izajáš 51:12, 13). Bible říká: “Kdo se třese před lidmi, ten klade sobě léčku” (Přísloví 29:25). Prosím postavte se a čtěte Přísloví 28:13. Je to na straně 692 ve Scofield Study Bible. Všichni to nahlas přečtěte!

“Kdo kryje svá přestoupení, nebude mít zdar, ale kdo je vyznává a opouští, dojde slitování” (Přísloví 28:13).

“Bože, zkoumej mě” – zpívejte:

“Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce:
zkoušej mě, ty znáš můj neklid:
hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení;
a po cestě věčnosti mě veď.”
   (Žalm 139:23, 24).

“Duchu živého Boha”! Zpívejte to!

Duchu živého Boha, sestup, prosíme.
Duchu živého Boha, sestup, prosíme.
Obměkči mne, formuj mne, zlom mne, upevni mne.
Duchu živého Boha, sestup, prosíme.
   (“Spirit of the Living God” od Daniel Iverson, 1899-1977).

Posaďte se prosím.

Kristus řekl: “Blaze těm, kdo pláčou.” To je adresováno těm, kdo vyznávají svůj hřích a naříkají nad ním. Hřích je velký problém pro ty, kteří touží po probuzení. Probuzení náš vždy přiměje přemýšlet o vnitřních hříších, které svět nevidí. Probuzení vrhá světlo na skryté hříchy našich srdcí. Když povzbuzoval své kongregace, aby se připravily na probuzení, řekl jim Evan Roberts, že Duch svatý nesestoupí dolů, pokud lidé nebudou připraveni. Řekl: “Musíme se zbavit všech špatných pocitů” – všechna hořkost, všechny nesouhlasy, všechen hněv. Pokud cítíš, že někomu nemůžeš odpustit, skloň se a modli se za odpouštějícího ducha – buď připraven jít k tomu druhému člověku a požádat o odpuštění – jen pak pocítíš sladkou Boží přítomnost. Jen čistý křesťan může cítit lásku a svatou Boží přítomnost. Radost z probuzení nemůže přijít do nesvaté církve jako je ta naše do té doby, než uznáme svůj hřích a vyznáme ho v slzách. Jen pak budeme cítit radost z Boží přítomnosti. Naše sestra bude hrát “Naplň všechna vidění má” a teď bude příležitost modlit se a vyznávat v tomto nedělním večeru. Modli se za Ducha svatého, aby ukázal tobě i druhým, jaké hříchy potřebují být dnes vyznány. Jděte jeden ke druhému, dva ke dvěma nebo třem a vážně se modlete za vyznání v tento nedělní večer. Nyní se postavte a zpívejte: “Naplňuj všechna vidění má.” Je to číslo 17.

Naplňuj všechna vidění má, modlím se, Pane.
   Že Ježíše uzřím, ať se dnes stane.
Ač údolím strasti vodíš mne Ty sám,
   kolem sebe Tvou nevadnoucí slávu mám.
Naplňuj všechna vidění má, Spasiteli, Boží tváři
   dokud Tvou slávou můj duch nezazáří.
Naplň všechna vidění má, ať každý zří
   že se tvůj svatý obraz ve mně zrcadlí.

Naplňuj všechna vidění má, touhy plň mi
   Uchovej mne k Své slávě, duši inspiruj mi
dokonalostí Svou a láskou svatou Tvou.
   Ať světlo z hora je pro stezku mou záplavou.
Naplňuj všechna vidění má, Spasiteli, Boží tváři,
   dokud Tvou slávou můj duch nezazáří.
Naplň všechna vidění má, ať každý zří
   že se tvůj svatý obraz ve mně zrcadlí.

Naplňuj všechna vidění má, z hříchu nenech nic.
   Zaštiť moudrost zářící zevnitř.
Nech mne zřít tvář Tvou požehnanou.
   Svou nekonečnou milostí upokoj duši mou.
Naplňuj všechna vidění má, Spasiteli, Boží tváři,
   dokud Tvou slávou můj duch nezazáří.
Naplň všechna vidění má, ať každý zří,
   že se tvůj svatý obraz ve mně zrcadlí.
(“Fill All My Vision” od Avis Burgeson Christiansen, 1895-1985).

Nyní zpívejte: “Chci to dál poslat.” Je to číslo 18 ve vašich zpěvnících.

Stačí jen jiskřička, by oheň mohl vzplát.
Brzy pak všichni kol mohou se žárem hřát,
Stejně láska Boží, když jednou směl’s jí prožít,
šíří se ke všem, chceš dál ji poslat, množit.

Čas jara úžasný, když strom každý pučí,
květiny ukáží květy, ptačí písně zvučí.
Stejně lásku Boží, když jednou směl’s jí prožít,
s čerstvostí jara chce dál ji poslat, množit.

Přeji Vám, přátelé, to štěstí, co jsem našel,
že spolehnout lze na Něj, kamkoli jsi zašel.
Ze špic hor vykřičím, co svět můj má znát:
Kristova láska přišla ke mně, chci dál ji dát.
   (“Pass It On” od Kurt Kaiser, 1969).

(KONEC KÁZÁNÍ)
Můžeš číst každý týden kázání Dr. Hymerse na internetu
na www.sermonsfortheworld.com.
Klikněte na “Kázání v češtině.”

Tyto přepisy kázání nejsou chráněny autorskými právy. Můžeš je použít bez povolení Dr. Hymerse.
Avšak všechna video poselství Dr. Hymerse a všechna další kázání na videu z naší
církve jsou chráněna autorskými právy a mohou být použita jen s povolením.

Sólová zpívané před kázáním panem Benjaminem Kincaidem Griffithem:
“Revive Us Again” (od William P. Mackay, 1839-1885).